Zdroj: #skip

Historie tělesného cvičení IV. - Švédský systém

 

Na přelomu 19. a 20. století se začíná formovat po kritických vyjádřeních k modelu cvičení nový systém cvičení aplikovaný na postupy ve výchově a vzdělávaní. Specifické místo v reformačním hnutí švédského systému tělovýchovy hraje i Dánsko. Kritika švédského systém dánským J. P. Lindhardtem, profesor fyziologie a teorie tělesných cvičení na univerzitě v Kodani a ředitele Státního tělocvičného ústavu, bere hlavně v úvahy nové poznatky z jiných oblastí, kde sport a tělesná výchova byla na vyšší úrovni. Ze systému se začala vytrácet klasická švédská cvičení, jako byl hrudní záklon a dechová cvičení. Právě J. P. Lindhart prokázal, že hrudní najatý záklon nepodporuje rozšíření hrudníku, jak tomu byli předchůdci přesvědčeni, ale právě naopak. Na základě poznatků zavrhl také uměle vyvolané hluboké dýchání po namáhavém cvičení. Vše z minulosti bylo víceméně nahrazováno kolektivní sporty a samotný pohyb v gymnastice se začal daleko více rytmizovat.

Georges Demény navazuje na tvůrce grafické a chronografické metody sledování pohybu J. E. Marey otázkami z fyziologie pohybu tělesné výchovy. Zatímco zpočátku Demény vítal zavádění švédské gymnastiky, po svých vědeckých výzkumech podrobil švédský systém ostré kritice, která přispěla k modernizaci švédského dogmatu. V roce 1903 se postavil za myšlenku boje proti tělovýchovné statice a analýze, proti umělým cvičením. Požadoval, aby tělesná výchova byla založena na pohybu a skladbě pohybů, které budou přirozené nikoli vyumělkované cvičení. Dynamičnost a syntéza práce měla být hlavní doménou tělesných cvičení. Snažil se především o harmonii, syntézu síly a krásy s podporou i ženských tělovýchovných cvičení.

V tomto období modernizace tělesné kultury se začínají vytvářet tělovýchovné spolky. Mezi první je švédský gymnastický svaz, který vznikl již v roce 1894. Za průkopníky švédské školy tělesného cvičení byli považováni P. H. Ling se synem Hjalmarem. Nový pohled tělesného cvičení zaměřený na léčebný význam, který měl chránit tělo před nemocemi, stal se velice populárním nejen ve Švédsku ale i za hranicemi, kde v některých zemích i zdomácněl. Propagace cvičení a jeho blahodárných účinků bylo na základě znalostí anatomie lidského těla a životních funkcí. Roku 1812 se P. H. Ling stal ředitelem Královského ústředního tělocvičného ústavu, kde vypracoval řadu odborných publikací, například: „Pravidla tělocviku“, „Několik slov o gymnastice“. Jeho syn pokračoval v započaté práci a stal se průkopníkem školní tělesné výchovy ve Švédsku, kde rozpracoval celou novou metodiku výuky pro učitele. Všechny cvičení rozdělil do skupin podle věku a pohlaví a jeho gymnastika se postupem času stala ortodoxním dogmatem švédské školy.

Později se L. M. Törngrenovi podařilo malinko upravit systém gymnastiky, kde zařadil do cvičení i sportovní hry, čímž podpořil modernizaci výuky. Za jednu z nejvýznamnějších průkopnic novodobých dějin systému tělovýchovy je považována Elin Falkov, která se pracovala na metodice výuky pro ženy a děti. Významnou roli v dějinách tělesné kultury hrály novodobé Olympijské hry uspořádané právě ve Švédsku v roce 1912. Právě hry urychlily reformační proces gymnastických vystupování v rámci OH.

Přímo v Dánsku se spolupracovník J. P. Lindhardta Knud A. Knudsen zaměřoval především na výzkum funkci páteře a správního držení těla u mládeže. Byl věrným podporovatel jednoduché gymnastiky nejznámějšího reformátora švédského systému v Dánsku Nielsa Bukha. J. G. Thulin si osvojil názory svých předchůdců a tak jako Elin Falkon pracoval na proměně gymnastiky pro ženy.

Příznivci celého švédského systému se již roku 1923 spojili a založili Mezinárodní federaci švédské gymnastiky. Avšak v roce 1926 byl název po neustálé kritice změněn na Mezinárodní federaci tělesné výchovy a v této podobě pracuje dodnes. Od samého počátku svého založení se zaměřila na zdravotní formy tělesné výhovy rodinného a masového charakteru.


Získáno ze sekce články serveru aerobics.cz verze 0.99/2.00b/2002+0.25 (20.10.2019 11:09:14)